Jsou hry kolektivní, hry individuální, hry stolní, deskové, hry olympijské ... a pak jsou taky Hry bez hranic. Ty letošní se konaly 11. června u nás v Nové Vsi pod Pleší a svou "bezhraničnost" potvrdily snad ve všech ohledech.
Osm družstev z podbrdského regionu, každé jedinečné nejen reprezentací svojí obce, ale i stylem, oblečením a prezentací svého divadelního kousku na předem dané téma během vložených meziher. To byli ti hrdinové, kteří nás celý den bavili a překvapovali svojí odvahou, rychlostí silou, bojovností, sportovním duchem a hereckým uměním, ale také smyslem pro humor, vynalézavostí a šikovností. Těchto všech vlastnosí a ještě spousty jiných bylo potřeba k úspěšnému zdolání 4 disciplín, kde vítězství znamenal nejen nejrychlější čas, ale i minimální počet trestných bodů udělovaných od přísných rozhodčích, kteří celý den dohlíželi na regulérnost celé soutěže.
A jaké disciplíny to byly? Všechny měly tématickou spojitost s historií nebo současností novoveského regionu. Při té první, hasičské, byly první týmy dokonce tak rychlé, že rozřezaly během jedné podčásti této disciplíny dřevěné kulatiny připravené i pro ostatní družstva. Naštěstí zafungovala improvizace a připravenost a po čtvrthodinové rozcvičce a praktické ukázce práce s motorovou pilou se mohlo pokračovat tak, aby všechny týmy měly stejné podmínky.
Ta druhá, fotbalová, zamotala hlavu určitě nejen soutěžícím. A ta "troška" studené vody, kterou byli často zliti ostatní členové týmů? Vždyť přece právě na tuhle disciplínu vyšlo sluníčko a začalo nás všechny krásně hřát. Naštěstí se nikdo, i přes některé hrůzostrašně vypadající pády na mokrém trávníku, nezranil a časy byly snad ještě rychlejší, než rychlé. No, kdo mohl před samotnými hrami čekat, že právě tahle disciplína bude asi "nejnebezpečnější"?
Třetí kolo her odkazovalo na těžbu zlata a jak se později ukázalo, dokázat vybojovat ten "svůj"zlatý nuget nebyla vůbec žádná legrace. A to by se přitom nezasvěcenému divákovi mohlo zdát, že si týmy při ležení v takzvaných "hadech" vlastně mohly odpočinout. Ale kdepak, nervy pořád pracovaly naplno.
No a poslední disciplína? Tak ta už neměla snad hranice vůbec žádné, protože ze všech soutěžících na chvilku udělala účastníky expedic žlutého cirkusu a dala jim ochutnat, jaké je to vyměnit kolo Trabanta třeba někde v daleké Austrálii. A že jim k tomu mohli poradit přímo samotní účastníci výprav v čele s Danem Přibáněm. Tak to byla už jen taková třešnička na dortu zařízená technickou duší všech výprav, Mílou Fouknerem.
Celým dnem klidně a nenuceně prováděl Honza Musil a i on přispěl k pohodovému duchu všech her, soutěží a vůbec celého dne. S podvečerem a ukončením soutěží si všichni mohli na chvilku sednout a odpočinout, aby je v zápětí na celý večer zvedly ze židlí písničky z doby více či méně minulé, které prostě, stejně jako my nestárnou. A když už jsme zbořili hranice, nesměl u toho samozřejmě chybět už tradičně jedinečný a dechberoucí ohňostroj Petra Fjodora, na který jsme si mohli aspoň pocitově téměř sáhnout.
A kdo vyhrál? Na časy a body Kytín. Naše novoveské družstvo po heroickém výkonu ve všech soutěžích vybojovalo skvělé 5. místo. Ale jinak hry splnily svůj nejdůležitejší cíl, že opravdu není důležité vyhrát, ale nejenom se zúčastnit jako soutěžící, ale prostě přijít, pobavit se a užít si spolu s ostatními sousedy i z okolních obcí klidného a veselého, pohodového dne, prostě "bez hranic". Vy všichni, kteří jste se pobavit přišli, tohle všechno jistě potvrdíte. A vy ostatní, kteří jste nemohli, neměli čas, nebo se vám prostě třeba jen nechtělo a přitom se nad fotkami z celého dne aspoň trošku pousmějete, přijďte za rok do Voznice. Bude to určitě zase stát za to. A uděláte tím určitě radost všem, kteří přiložili ruku k organizačnímu dílu tak, aby celý den mohl prostě bez problému klapnout tak, jak se to povedlo.